Z podkladů zadavatele k EIA (v roce 2018):
Tzv. stará hluková zátěž dovoluje, že při výstavbě železničního koridoru protínajícího naši obec ani není uvažováno o výstavbě protihlukových stěn…
Text z roku 2020:
Od dávnověku dodnes
Zde jsou lidi, zde žijí lidi a píše se rok 2020. Zde, ve středních Čechách, což je uprostřed Evropy, nedaleko průsečíku 15. poledníku s 50. rovnoběžkou na planetě Zemi. V tomto prostoru lidi žili odpradávna, dávno před tím, než na starých římských mapách tvrdili, že zde žijí lvi. Za tisíce let se zde vystřídala různá lidská společenství, různé kultury. Od 13. století našeho letopočtu zde prokazatelně existuje obec nazvaná Kostomlaty, pro rozlišení od dalších stejného jména s přízvisky Velké, později u Nymburka a dnes nad Labem.
Teprve na sklonku 19. století do této obce dorazila železnice. Na straně jedné pro oblast i obec nepochybně prospěšný počin, na straně druhé zdroj problémů: kouř z komínů lokomotiv a odletujícími jiskrami způsobované požáry. Při hustotě tehdejšího provozu na jednokolejné trati, při rychlostech a délkách tehdejších vlaků a intenzitě tehdejšího provozu na pozemních komunikacích to byly problémy přijatelné. Jinými slovy: přínosy pro zde žijící obyvatele byly vyšší jak negativa.
Jak šel čas, přibyla železnici druhá kolej, provoz sílil, nadešel čas budování komunistických zítřků a s ním i těžkotonážní vlaky. Kapacita železnice přestala stačit, byla proto elektrifikována a instalováno nové zabezpečovací zařízení. Přínos pro obyvatele naší obce žádný, zato negativa narostla značně: přibylo hluku, přejezd trati se stal noční můrou řidičů, silniční doprava věčně stála před staženými závorami, osobní vlaky nabíraly zpoždění.
Další zvýšení přepravní kapacity zdejší železnice dráhy vyřešily výstavbou nových výhybek daleko před zhlaví, což mělo za následek značný nárůst hluku generovaného projíždějícími vlaky. Tehdy provedené měření hladiny hluku potvrdilo, že projíždějící vlak dokáže vyluzovat hluk, který je srovnatelný s kraválem startujícího proudového letadla nebo , kterým obtěžovalo obyvatele naší obce čas od času vojenské letectvo tehdy zde pobývající okupační sovětské armády. Ten hluk od nízko létajících vojenských letadel po stížnostech obyvatel vždy na čas ustal. Ale hluk generovaný provozem železnice nikdy nikdo neřešil, protože údajně nepřekračuje limit hygienických norem.
V roce 2011 svitla všem lidem v tomto státě, které obtěžuje hluk vyluzovaný dopravními prostředky, naděje, že se jejich životní prostředí postupně zlepší. Tehdy vstoupilo v platnost nařízení vlády, které mimo omezení hladiny hluku nově budovaných dopravních cest stanovilo, že při rekonstrukcích dopravních staveb skončí platnost dočasných výjimek pro nadlimitní hluk, tak zvaná stará hluková zátěž a nadále budou i pro tyto dopravní cesty platit schválené hygienické limity platné pro nové stavby. Toto nařízení vlády dávalo dostatečný časový prostor pro postupné odstranění nadlimitních zdrojů hluku, který vzniká při dopravě na železnicích i silnicích.
Toto rozumné řešení, bohužel, v roce 2016 smetla se stolu socialistická vláda Bohuslava Sobotky svým nařízením vlády, které nejenom, že zrušilo povinnost postupně při rekonstrukcích zlepšovat hlukové poměry pro lidi žijící v okolí dopravních cest, ale dokonce ještě umožňuje tento již tak neúnosný hluk dál zvyšovat a to značně.
Tímto postupem dala socialistická vláda jasně najevo, jak jí záleží na dobrých životních podmínkách obyvatel tohoto státu. Vytvořila tím stav, kdy lidem, kteří musí žít ve hluku, který mnohonásobně překračuje hygienické normy platné pro novou výstavbu, je možné úroveň už tak těžce obtěžujícího hluku dokonce ještě citelně zvýšit a takovýmto hlukem je poškozovat do konce světa. Všichni ostatní, kteří měli to štěstí, že doposud nebyli nadměrným hlukem zasaženi, jsou do budoucna proti hluku chráněni, pro ně hygienické limity platí. Dvě kategorie občanů v jednom státě, chcete-li kasty. Pro jednu je hluk od určité úrovně nebezpečný, škodlivý a tedy zakázaný, pro druhou ani mnohonásobný hluk není důvodem k jakémukoli zásahu, jejich zdraví může nadlimitní hluk dál devastovat a dokonce ještě i sílit…
Představte si, že by se v tomto státě v jedné staré továrně dál vyráběla auta, jejichž exhalace by byly na úrovni Trabanta, ba dokonce by se množství těchto škodlivin u nových modelů aut v této staré továrně vyráběných mohlo ještě dál značně zvyšovat. Pouze v továrnách, které by byly postaveny nově, by vyráběná auta musela splňovat přísné emisní limity, které se neustále snižují…
Tato absurdní představa je ale v oblasti hlukových exhalací dnešní českou normou.
Jinými slovy: lidem, kterým enormní hladiny hluku již desetiletí ničí zdraví, znemožňují normálně užívat zahrady, domy, těmto lidem nejenom že stát neuleví, ale umožňuje je ještě víc deptat…